sobota 16. prosince 2017

O smutku

Dorostla jsem do věku, 
kdy se smutek nenosí 
Kdy na zármutek není nikdo zvědavý 
Dospěla jsem do chvíle, 
kdy malá holka v depresích
nikoho už nezajímá, nebaví

Nech pro sebe si smutek!
řve na mě cosi uvnitř
říct "Teď jsem šťastná." dokázat bych měla prý
i když je to jen útěk
jímž si nasazuju krunýř
na tělo ztěžklý a příšerně bolavý

Od čeho že tak bolí?
Pomyslné publikum
Vypadá skoro, že ho můj žal zaujal
Od přílišného spaní
neposlušnosti budíkům
od toho, že mě dlouho nikdo neobjal.

Noc co noc tě objímá
a vaří ti snídaně
- ty vážně říkáš, že jsi nedomazlená?
Zachvějí se ramena
Jen vztekle sevřu dlaně
Bez objetí je dlouhá pouhá hodina

čtvrtek 28. září 2017

Tvoje ticho

Tvoje ticho je jako ledovej dráp.
Zatíná se mi do břicha
a mrazí až do morku kostí.
Tvoje ticho je jako svěrací kazajka.
Svírá mě, až se mi úží dech,
až mi pruží žebra.
Tvoje ticho mě děsí
a nepřipadám si až tak vinná
aby muselo být takové ticho.

pondělí 28. srpna 2017

Všechno, co znamenáš

Je dobré slyšet zvuk svých kroků
a je dobré pak cítit horkou vodu na zádech
a je dobré se válet na gauči a dívat se na tebe
a nemoct s ubránit úsměvu
prostě to nedokázat

A pak zazní Víra
a já nemám co víc psát
protože vyslovuje všechno, co znamenáš
cos kdy znamenal
jediná otevřená kapitola
je co ještě znamenat budeš

Vyslovuje ten nevýslovnej pocit
že všechno je jak má být
že nic není, jak má být
že s tebou chci zestárnout
a že je to jen krátký úlet
a že to bolí jako jedna jediná věc na světě

a když se na tebe ohlédnu
tvůj automatický úsměv
- už si ho uvědomuješ -
a já se znovu neubráním svému neautomatickému

a chtěla bych tě líbat
ale budu zase chutnat jako cigarety
- ozvěna záchvatu absolutního smutku a beznaděje a strachu -
a když si vyčistím zuby, tak jako mentolové.

středa 3. května 2017

Nepřipravení

When they first met, they were preapred to fall for each other. And they did. A pak si o sebe ublížili. 
Když se setkali znovu, společně umírali v trávě, s výhledem na její milované město. 
Když se k němu nastěhovala, myslela, že to bude jen na chvíli, než zjistí, kde vlastně bude bydlet... Nakonec zjistila, že bude bydlet tady.
Když se jich ptali, jestli spolu chodí, odpovídala "Více méně..." - a jen oni dva věděli, co to přesně znamená. They were ready to fall for each other again. But they weren't ready for the normal life next to each other.

čtvrtek 16. února 2017

Nedodaná pomoc

Ne, nezapomněla jsem.
Jsem jsem byla přesvědčená,
že je to zařízené,
že všechno je v pořádku a pomoc na cestě.
A tak nekřič
A už vůbec ne, že mě zabiješ
Mrzí mě, že schytals to ty
Ale nic víc než omluvu
a uznání vlastní chyby
už ti dát nemohu
A s tím, že jsem úplně blbá
Snad taky nemáš pravdu
Možná jen dnes
Mám úplně blbej den.

neděle 8. května 2016

První slova léta

Najdem si místo, kde se dobře kouří,
kde slunce září až přechází zrak,
najdem si chvíli uprostřed louží,
ve kterejch obvykle utápíme čas,
sednem si na zem a budem mluvit
a budem kouřit a budem se smát.


A pak je tu ještě druhá, trochu více hořká - ostatně jako každé loučení. 

V západu slunce stál
v hloubi srdce se smál
na tváři lehký žal...
Vítr tichounce vál,
když naposled zamával
a odešel hledat grál. 

sobota 12. března 2016

Pěkně tě to zeštíhluje

Opuštěný klarinet zní poloprázdným domem,
dívenka kouše si ret a rozhlíží se kolem,
hledá kudy utéct.

Před ní světlo, za ní taky,
venku vidí létat ptáky,
všechno je tu duté.

Duté jako matrjoška,
co prohlíží si její očka,
odsuzuje, haní.

Co když je mi dobře v těle,
které mám a v kterém žiju?
To vás nenapadlo, paní...

Výkřik zazní celým domem
klarinet ztichne...
Ať honem zmizí všechno všudy kolem
ať zpět jsem doma
ve svém městě
ať jsem alespoň na cestě...

čtvrtek 13. srpna 2015

Rozhodnutí

Zmizím, ztratím se, vymažu se. Za pár dní to tu nebude existovat. Hotovo, tečka, jen mi přišlo fér, abyste to věděli.

Když to se mnou začalo jít z kopce

Tento článok obsahuje vulgarizmy.
Udýchané tváre, hlasný smiech, rýchlosť svetla a pomalý beh…
Už zasa píšeš jednu zo svojich snivých romancí o sexe, ktoré nikdy neuverejníš a časom aj zmažeš?
Nie. Dnes píšem o niečom inom.
O čom takom?
Nepýtaj sa. To je jedno.
Nieje. “Šak povec, drobča,” povedal by Tomáš.
To by sice povedal, ale aj tak by to zo mňa nedostal. Lebo píšem vlastne o ňom. A o Filipovi. A o Lukášovi. A o E.T.im. A o Peťovi. A vôbec. Proste o nich.
Ale? Takže píšeš o futbale?
Hej. A už ma neruš, musím začínať znova.
Udýchané tváre. Smiech. Lopta.
Na druhú stranu rýchlosťou svetla.
A aj tak je svet ako spomalený
najkrajšou vecou, ktorej si verný.
“Au, ty kokot, čo nemáš brzdy?”
“Ešte raz na mňa tú kofolu prskni!”
“A prečo nefajčíš? Mentolky necítiť.”
“Čau, a nezabudni sa v krčme zastaviť!”
“Do p*če, šak mi píšťalu odjebal!”
“Sory, zlatko, no toto si dojebal.
Do mojich kamošov mlátiť nebudeš.”
“A to už prečo?” “No len sa teš!!!”
Držíme spolu, sme skoro jak jeden.
Zvládneme všetko, debil nech sa jebe.
A mrcha sprostá čo každého chcela
príde skrátka, lebo je moc smelá.
Lacno nič dobrého nezíska ani kráľ,
a ty máš kamošov, tak čoho by si sa bál.
A Peťo, ty sa hlavne z toho stromu nezrúb,
v nedeľu hráte, a to sa nedá bez rúk!
Proste je leto, a aj keď už končí,
zábava ledva stíhať sa stačí,
tešte sa, keď dojdem domov zasa,
v zime guľovačka, to bude krása.
V žilách nám koluje rovnaká krv.
I keď som vás mala spoznať už prv,
nevadí, aspoň že teraz sme spolu
a nezabudnite, o tretej na kofolu!
Už si skončila?
Asi hej. Čas ma tlačí, idem si dať kofolu a pozrieť ako hrajú biliard. A budem odolávať, keď mi budú núkať pitie.
Isto?
Isto. Mám ich strašne rada, ale piť nebudem ani keby čo bolo. Ani náhodou. A fajčiť tiež nie. A pripomeň mi, že z ich musím dostať, čo je PKD.

31.8.2012 

Jak by bylo, kdybys nebyl?

Jak by bylo, kdybys nebyl?
Nebylo by.
Bez zkušeného, trefného šťouchance,
který je jenom tichou
(když vyjeknu, občas hlasitou)
odpovědí na mé provokace?
Bez dlouhých mlčení, krátkých hovorů,
bez slůvek, drobných do automatu
na lístky na cestu za zvonivým smíchem,
bez sledování akčáren a hororů
u nichž sedíme se zrychleným dechem?
A co bez objetí mladíků,
o kterých vím jen jméno?
Bez malých smrtí z doteků
co vlévají do těla mého?
A bez neúspěšné snahy o rýmy
o těch, co umírají na rýmy
a rýmičky a teplotky?
Svět by nebyl.


14.11.2012